(ze zářijového čísla čtvrtletníku Dialog)
Člověk se stává tím, jakou cestu si zvolí. Přesněji, stává se tím, kým si přeje být. A podle toho volí malá rozhodnutí, jež k cíli směřují. Nebo to zkusím ještě jinak.
Jednou, před letními prázdninami, jsem se ptala svého dobrého kamaráda, říkejme mu třeba August: “Hele Auguste, kdyby jsi byl svým stínem, čím by jsi byl?” August se podivil nad mojí otázkou: “Co tím míníš stín?” “No stín, jak ho definuje Jung,” odpověděla jsem. “Ale já nevím přesně, co tím Jung myslí,” namítl August. A protože se mi nechtělo hledat přesnou definici slova stín, začali jsme si povídat a upřesňovat. “No prostě svou vlastní karikaturou. Něčím směšným, bez důstojnosti. Temným. Jako Frodo měl stín Gluma. Byl jeho obrácenou tváří. Měl ho vždy na očích, provázel ho na putování do Mordoru. Bylo mu jasné, že když podlehne moci prstenu, stane se Glumem.” “Aha, to je zajímavé, Tedy, kdo bych byl jako Glum…,”odvětil zamyšleně August. A tak jsme si začali povídat, že když se člověk vydá na špatnou cestu, stane se Glumem, vlastní karikaturou, rubem svého já, něčím rozplizlým, nepravdivým, nesvobodným, uzavřeným ve své skořápce, bez světla a naděje. Bude jen dychtivě toužit po moci prstenu a nic jiného ho nebude zajímat. Krásy života, lidí a světa mu budou navždy utajena. Ale také, shodli jsme se s Augustem, má člověk vždy možnost volby. “No jasně, jako Harry Potter,” pokračoval August: “Když klobouk nevěděl, do jaké koleje ho zařadit, zda do Nebelvíru nebo Zmijozelu, Harry se rozhodl pro Nebelvír. A klobouk mu to splnil. Ano, to je ono. To musíš říct svým dětem,” dodal rázně August.
Tak vám to píši, milí mladí přátelé, protože jinak by August neusnul a strašil by mě po nocích, že jsem vám to nevzkázala. Že se můžete stát tím či oním. Padnout na líc nebo rub. Dívat se vzhůru do světla, nebo mít hlavu skloněnou k zemi. Můžete svět budovat, tvořit, ale i bořit. Činit lidi šťastnými a inspirovat je, ale i smutnými. Můžete jim naději dávat, ale i brát. Vlastní vůlí, rozhodnutím, přáním, se můžete stát tím, či oním. Svým zářivým já, které otevírá a inspiruje, nebo šedým stínem svého já, které uzavírá a boří.
Proč píšu tuto úvahu na začátku roku? Protože bych vám ráda na úvod naší práce a tvorby řekla, že v Talentu zmůžeme opravdu hodně. Spoustu věcí vás naučit, třeba tvořit, psát, sdělovat, pracovat s textem, být spontánní, autentickí, kultivovaně se vyjadřovat, vnímat své tělo, pohyby, najít svůj hlas, charisma, talent. Ale nikdy vás nemůžeme naučit to nejdůležitější, k čemu své talenty využijete. Protože bychom zasahovali do vaší svobody, a to nejde. Svoboda je totiž posvátná a nejde s ní kupčit. Můžeme vás inspirovat, ale nemůžeme s ní obchodovat. To je pouze na vás. My vám můžeme pouze držet palce, aby jste se rozhodovali správně a své talenty a dovednosti, vše co vás naučíme, využili pro dobré věci. Ze srdce si přejeme, abyste zářili svou krásou a důstojností a zůstala po vás ve světě stopa naděje a inspirace, na kterou budou další generace s láskou a vděčností vzpomínat.
Bonne chance, milí mladí přátelé,
Erika Merjavá
