Umění nevzniká jenom z radosti. Někdy k tomu, abychom něco vytvořili, potřebujeme klid, lehnout si, dívat se z okna a probírat se hromadami zmatených myšlenek. Třídit je, přehrabovat, utápět se v nich a pak je hodit na papír. Pustit si do uší hudbu, která ten zmatek rozplétá a koncentruje. Z té změti může vzniknout poezie, povídka, úvaha, rozhovor, a když se propojí chaos více lidí, může z toho vzniknout i představení. I takové, které má smysl.
Hana Sršňová a Janek Poláček
