Vzdor nebo cesta za pravdou
Je 5.-8. září (tedy myslím), počítal jsem to, ale zadrhl jsem se někde… Nebo zadrhla??? Nevím, jestli jsem muž nebo žena, zvíře či věc, rostlina či houba. Jediné co vím je, že jdu za pravdou. Nevím, jak vypadám, nevím jaké emoce cítím, nevím, kolik mi je let. Jediné co cítím, je bolest….Jsem právě teď někde, kde každý hledá svou pravdu. Nebo snad ne? Nevím. Ale někde dole, úplně dole, to v sobě cítím. Že tohle bude to místo…místo pravdy! Ale…zatím jen pluji časem, dál…a dál…
Maty, 12 let
Vzdor nebo cesta za pravdou
Život… Co je vlastně život, je to pohádka, nebo horor? Pro každého je život jiný. Někdo ho bere jako pohádku, někdo jako komedii. Já ho někdy beru jako horor a někdy jako komedii. Protože, když se o něco snažím, nebo chci někam zapadnout, tak ostatní nezajímám. Nebo mě neberou vážně. Nebo dělají, že se zajímají, ale nezajímají se. Neříkám, že se musí zajímat, ale nemají dělat, že je to baví a zajímá.
Adina, 11 let
Vzdor a pozérství
1 – cítím se, že jsem někdo, kdo neexistuje…Jako perfektní člověk zvenku, ale špatný zevnitř.
2 – cítím člověka, který se chce stát mnou.
3 – chci být Já, ne někdo jiný.
4 – já jsem špatný, ošklivý, nevychovaný. Podle ostatních.
5 – nevím, proč mám tuhle masku.
6 – ale nejde sundat.
7 – kdyby šla, jsem jiný.
8 – můj úsměv není můj.
9 – kdyby byl lék.
10 – všechno je lež, i kdo jsem já.
Nela, 10 let
Vzdor vůči osudu
Když mě něco někdy čeká, ale já na to nejsem připravená, pořád to odkládám, nebo se vymlouvám. Zkrátka tomu vzdoruji. Někdy to řeknu, někdy ne. Občas se takhle cítím jen při nějakých maličkostech, občas to přejde i do vzteku. Prostě se to stane a já tomu nezabráním.
Rozárka, 9 let
Vzdor v umění
Mám ráda divadlo. Jednou bych chtěla být herečka. Ale když dospělému člověku řeknu, že můj sen je být herečka, jen zavrtí hlavou a odpoví: ,,Ale prosím tě, herectvím se neuživíš. Ty určitě vystuduješ medicínu nebo farmacii a budeš doktorka.” Nebo si aspoň myslí, že jsem chytrá, a že by byla škoda to zahodit kvůli herectví. Ale já nechci být doktorka ani nějaká matematička. Chci být herečka, chci vystudovat DAMU. Věřím, že když budu chtít být opravdu úspěšná herečka, jednou toho dosáhnu. Ale zároveň mám i trochu strach. Z toho, že jednou se opravdu herečkou stanu, ale že na mě nebudou rodiče pyšní. Budou si o mě myslet, že jsem šášula na jevišti, za peníze, za které je hodně těžké se uživit. Já vím. Vím, že na mě rodiče budou pyšní, ať už budu dělat cokoliv. Ale pořád ve mně přebývá tahle obava. Zároveň mám i strach, že budu hrát v nějakém divadle za mizerný plat. A v létě nepojedu na dovolenou do Chorvatska, ale budu někde v hospodě nalévat pivo, abych měla na nájem. Těch obav je více, ale ty už se sem nevejdou.
Kačka, 12 let
