TALENT drama studio - herecké a dramatické studio pro děti a mládež
Vezmi to do hry!
Dramatická pedagogika TDS

PEDAGOGIKA

Pracujeme s inovativním přístupem v dramatické, herecké a divadelní pedagogice, který je založený na psychosomatice a autorské tvorbě. Psychosomatika odkrýváním vnitřních zdrojů navrací člověku jeho autenticitu a autorská tvorba jejich zpracováním podporuje tvořivost. Odkazujeme se tím k pedagogickému přístupu Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU, především jeho zakladateli Prof. Ivanu Vyskočilovi (viz. Inspirační zdroje). Výchozí a komplexní psychosomatickou disciplínou vzdělávacího procesu je Dialogické jednání s vnitřním partnerem (viz níže o Dialogickém jednání a Prof. Ivanu Vyskočilovi). Našim vzdělávacím cílem je aktivace autentické tvůrčí osobnosti, která je zvědavá a má odvahu a zájem hledat, ptát se, experimentovat a zkoušet nové věci a objevovat nové pohledy.

1/ Psychosomatika

Psychosomatika je moderním trendem nejen v medicíně, ale dostává se do různých profesních oblastí. V psychosomatickém pojetí tělo a jeho projevy, držení těla, gesta odkazují k psychice člověka, zdraví či nemoci, k nezpracovaným nevědomým obsahům, které mohou způsobovat strachy, nejistoty a úzkosti. Podobně to platí i pro moderní dramatiku, protože dramatika pracuje s tělem, hlasem, řečí. Psychosomatika může být efektivním způsobem jak ozdravovat člověka. V případě dramatiky velmi nenucenou hravou formou, protože v dramatice je hra základ. Při pravidelné dramatické práci skrze psychosomatiku se člověk postupně otevírá své podstatě. Není to tedy učení se technikám a dovednostem, ale jde o odbourávání nánosů, masek a zbytečných zábran, které brání sebepoznání. K sebepoznání slouží v našem dramatickém pojetí právě psychosomatické disciplíny zaměřené na hlas, pohyb, tělo, řeč, slovo, jednání. Snažíme se vysledovat psychické zábrany, bloky a strachy ze somatického projevu, z hry a improvizací a následně je zpracovat formou hry tak, aby se člověk bloků zbavoval a přibližoval se tomu, kdo je. Nacházel své vnitřní tvůrčí zdroje a možnosti. Integroval všechny složky plynoucí z nevědomí a přijímal je. Tím dochází k zdravému vývoji člověka a individuaci jedince. Sledujeme i směr opačný, od psychiky k somatickému a veřejnému projevu. Člověk, který nevědomé obsahy integruje, se projevuje ve veřejném prostoru, při veřejné prezentaci či na jevišti, víc sebevědoměji, plněji, hravěji. Tělové, hlasové i řečové jednání Je uvolněnější, je víc propojený se sebou, vědomými i nevědomými obsahy. Tímto způsobem přispívá psychosomatika k sebepoznání a rozvoji osobnosti, následně i umělecké autenticitě a tvořivosti. Psychosomatika naplňuje člověka a jeho projev svým obsahem, stává se pravdivým a probouzí se v něm vnitřní tvůrčí potenciály. 

2/ Autorská tvorba

Kromě psychosomatiky pracujeme autorskou tvorbou, tj. děti a mládež sami tvoří a hrají představení. Autorská tvorba podporuje tvořivost člověka, otevírá možnosti. Jde o formování vědomého obsahu člověka, myšlenek a fantazie. Bez formy myšlenka zůstává pouze ve světě představ, neuchopená a nepřevedená do tvarů. Formou myšlenky je slovo, text, gesto, tón hlasu, nebo jakýkoliv somatický či vyjadřovací prostředek, který se stává impulzem pro tvorbu. U dramatiky a divadla pro tvorbu představení.


ORGANIZAČNÍ STRUKTURA

Náš přístup se dělí na Studium a Laboratoř.

1/ Studium se zaměřuje směrem dovnitř. Skrze psychosomatické disciplíny a autorskou tvorbu (autorské psaní, tvorbu a prezentaci) odkrývá potenciály, vnitřní síly a zdroje člověka, formuje, rozvíjí a kultivuje osobnost. Objevuje člověka jako svobodnou, tvořivou a hráčskou bytost. Pracuje se s vnímáním, impulzem, jeho zpracováním, zpětnou vazbou a dialogem. Významnou součástí procesu je práce s chybou, zvládání strachů, bloků a nejistot. Následkem jsou uvolněné zdroje, sebepoznání, probuzená zvědavost, zájem po sebevyjádření. 

Pilíře Studia: 1/ Psychosomatika, 2/ Dialogické jednání s vnitřním partnerem, 3/ Autorská tvorba

Studijní blokyPopis
koncentrace, vnímání
meditace, soustředění, práce s dechem a tichem, pozorování vnitřních a vnějších impulzů, vnímání a všímavost
pohyb
postoj, chůze, gesta a řeč těla, tělesná cvičení, spontánní tanec, dech jako impulz pro pohyb a tanec, kontaktní improvizace, contemporary tanec, tance různých technik, pohybové ztvárňování emocí, jevištní pohyb
řeč
slovo jako tvůrčí impulz, mluva a výslovnost, rétorika, přednes, sdělování autorských a převzatých textů, řeč v těle
hlas
hledání hlasu a hlasových možností, hlasová technika, zpěv, hlas v těle, hlasová tvorba
Dialogické jednání s vnitřním partnerem
komplexní psychosomatická disciplína, otevřená dramatická hra, která v sobě zahrnuje práci s tělem, hlasem a řečí, zpětnou vazbu, dialog a jednání s vnitřním partnerem. Stěžejní disciplína v naší pedagogice
imaginace
imaginativní techniky rozvíjející představivost, fantazii
dramatická hra, improvizace
otevřená - zavřená dramatická hra, nepředmětná - předmětná dramatická hra, improvizační individuální a skupinové hry
autorské psaní
automatické psaní, tvůrčí psaní, psaní vycházející z vnitřních i vnějších impulzů, hledání literárních forem podle obsahu sdělení
autorská tvorba
komplexní předmět, jejíž výsledkem je finální tvar prezentovaný před veřejností. Zahrnuje celý tvůrčí proces, všech cvičení a disciplín.


2/ Laboratoř se zaměřuje směrem ven. Zabývá se vztahem člověka s vnějším prostředím. Pracuje se na tvořivém zpracování uvolněných potenciálů. Vzdělávacím cílem v Laboratoři je být vědomou, svobodnou a odpovědnou osobností se zájmem o společnost. 

Pilíře Laboratoře: 1/ Autorské divadlo, 2/ Noviny

FormyPopis
vzdělávací aktivityzážitková autorská psaní, veřejná autorská čtení, diskuze nad texty a audio-vizuálními díly, kulaté stoly, improvizační dílny, speciální dílny
autorská představeníautorská představení mládeže prezentovaná pravidelně před veřejností, generační dialog
novinysebevyjádření skrze psaný projev, komunikace s veřejností, generační dialog
Nejdůležitější pojmy

1/ soustředění, vnímání, pozornost, 2/ čas: nespěchat, nevytvářet, nevyrábět, 3/ být svědkem svého jednání, 4/ trpělivost, 5/ naslouchání, 6/ zpětná vazba, 7/ laskavost, 8/ zvědavost, 9/ komunikace, 10/ odvaha, 11/ respekt, 12/ přijetí a vstřícná pozornost, 13/ dialog, 14/ napětí, 15/ tvořivost

Lektor

Lektor je doprovázejícím skupiny. Nevyučuje, nehodnotí, ale naslouchá, reflektuje, komentuje dramatické jednání a nachází momenty, které nabízí možnosti dalšího rozvoje či pokračování, jak u jednotlivců, tak skupiny, poskytuje zpětnou vazbu. Dává impulzy, které se mohou dále rozvíjet ve hře, dramatické a divadelní situaci. Cílem lektora je nabádat studenty k tomu, aby se jednotlivci či skupina stala vlastním učitelem, sama si všímala impulzů, byla je schopna zpracovat, a z toho tvořit. Cílem lektora je, aby se člověk naučil pracovat sám se sebou. Jde o přístup směrem k důvěře v člověka a jeho schopnosti.

Pilíře TDS

1/ Dialogický přístup: dialog mezi spontaneitou a vědomou tvořivostí. Jeho součástí je vnímání, impulz, naslouchání, zpětná vazba. Vyžaduje aktivního a zvědavého jedince se zájmem o věc. 

2/ Hra: jeden ze základních fenoménů lidské existence. Aktivuje v člověku původní dětskou otevřenost a nevinnost, radost, hravou spontaneitu a tvořivost.

3/ Zpětná vazba: bez času není naslouchání. Bez naslouchání není zpětné vazby. Bez zpětné vazby není dialogu, komunikace, autenticity, dramatiky, divadla a umění. 

4/ Radost: radost z tvorby a tvůrčího procesu, poznávání, objevování, zvědavosti a tvůrčí svobody.

5/ Svoboda-odpovědnost: svoboda v myšlení, jednání, vyjádření, projevu a tvořivosti. Důstojnost, odpovědnost a respekt. 

6/ Přijetí, laskavost, vstřícná pozornost: důstojnost, empatie a zájem

7/ Tvořivost: odvaha vstupovat do neznámých „vod“, hledat a nacházet nové možnosti, zkoušet nemožné, hrát si s protiklady, experimentovat, nebát se chyb a selhání. Netlačit na cíl. 

8/ Spolupráce: spolupráce místo soutěže. Jednotlivec i tým. 

9/ Vzdělávání: dramatika a divadlo jako cesta sebepoznání a seberozvoje. 

10/ Hodnotová orientace: demokracie, tolerance, humanizmus.

Inspirační zdroje

Ivan Vyskočil, Eva Vyskočilová, Martin Buber, Jan Patočka, Eugen Fink, Johan Huizinga, Carl Gustav Jung, Frtiz Perls, Viktor Frankl, Carl Rogers, Tomáš Halík, Janusz Korzcak,  John Dewey, Filip Neri, Don Bosco, Terezie z Avily, Anselm Grun, Marek Orko Vácha, Johann Heinrich Pestalozzi, Jan Amos Komenský

Dialogické jednání s vnitřním partnerem

Dialogické jednání, které objevil Prof. Ivan Vyskočil po dlouholetém výzkumu, je stěžejní a zásadní disciplínou v našem pojetí studia herectví, autorské tvorby a divadla.

Proč se upravuje? Je chyba chybou? Co je zveřejněná chyba? Je třeba se za chybu stydět nebo jí můžeme přiznat? Proč se škrtá, zpřesňuje? Musí být vše dokonalé? Co je nedokonalost? Je živoucí dokonalost či nedokonalost?

Dialogické jednání 

Dialogické jednání je otevřená dramatická hra, sólová improvizace bez zadání s „vnitřním partnerem“. Také jí nazýváme komplexní psychosomatická disciplína. Psychosomatická proto, že propojuje psychiku se somatikou, tedy tělem a tělovými projevy. Komplexní, protože pracuje s celkem člověka, jeho tělem, hlasem, řečí. Dialogické jednání se odehrává ve veřejném prostoru, před přejícím publikem tzv. vstřícnou pozorností. Zkoušející v prostoru skrze jednání a hru s vnitřním partnerem objevuje sám sebe, principy komunikace a dramatické hry. Jde o jakýsi typ samomluvy, jako když si dítě hraje samo se sebou, nebo člověk sám se sebou vede rozhovor, jen je to věc vědomá, vědomě řízená. Člověk se nenechává pohltit bez schopnosti zpětné vazby (vědomého nadhledu). Naopak, umění zpětné vazby se učí skrze hru. Skrze hru s vnitřním partnerem může své jednání opravovat, upravovat, vracet, měnit, zpřesňovat, zkoušet znovu. Tím se dostává do hry. Kouzlo hry spočívá v tom, že vše co se stává její součástí, ztrácí svojí původní těžkost. Ve hře se všechny momenty slabosti, chyb, strachu, nevědění, stávají součástí vášnivého hráčství, improvizace, zájmu, hry. Tím je hra pro člověka osvobozující.

Dialogické jednání a věkové skupiny

Přestože Dialogické jednání pracuje s vědomou zpětnou vazbou, tedy nadhledem, u malých a mladších dětí, které ještě nemají vytvořený sebeobraz Já, ve zkoušení lektor upozorňuje zkoušející dítě jen na aspekty Dialogického jednání, které je dítě schopné vstřebat, porozumět s ohledem ke své zkušenosti. S vědomým nadhledem se může pracovat až v starším věku, cca od 13-14 let. Dialogické jednání s vnitřním partnerem však může už nejmenšímu dítěti pomoct překonávat strach, ustát samo sebe a své jednání před veřejností, hrát si plně a zaujatě místo hraní a předvádění. Dialogické jednání pomáhá dítěti zůstat ve své otevřenosti, svobodě, hravosti i v průběhu zrání. Umí lépe pracovat se strachem, nelekne se neočekávaných situací, podmínek, otevřenosti. Není bezradné, když nemá zadání. Dialogické jednání učí děti pracovat se strachem, napětím, svobodou a otevřeností.

Jaký vliv na výchovu herce, umělce, tvůrce má Dialogické jednání?

Herec nebo jiný umělec či tvůrce potřebuje vztah, komunikaci, dialog. Nemusí jít jen o dialog, který je s člověkem, jde o vztah v širším pojetí, fotograf a malíř s obrazem a představivostí, herec s hereckým partnerem, prostorem, atmosférou, scénárista se slovem. Neustále jde o vztah, jinak řečeno, soustředění, vnímání, věcnost. Umělci by mělo jít o věc, ne jak vypadá před veřejností (žít, hrát, tvořit pro oči jiných), protože pak se ztrácí pravdivost, autenticita a umělec jen předvádí, hraje, aby to bylo pro diváka pěkné, aby přesvědčil diváka jak je skvělý. Umělci musí jít především o dílo, konkrétní vztah v „tady a teď“. Tím vzniká zájem, zaujetí, vášeň, hra. Dialogické jednání právě k navazování vztahu, komunikaci, dialogu, hře, člověka vede a otevírá mu cestu k pravdě, věcnosti a skutečnému hráčství a umění.

K čemu může být Dialogické jednání?

uvolnění, - koncentrace, - vnímání, - nadhled, - práce se strachem, nejistotou a trémou, - zájem a vášeň pro hru, věcnost, - zvědavost, - otevřenost, - svoboda, - trpělivost, - naslouchání, - dialog a komunikace, - kritické myšlení, - empatie, - důstojnost a respekt, - odpovědnost, - pravdivost, - herecká a umělecká autenticita, - práce s chybou a selháním, - přirozené veřejné vystupování, - schopnost improvizace, - hravost, - humor, autentický tělový, hlasový a řečový projev, schopnost ustát nevědění

Pro koho je určené?

divadelní, filmové a vizuální tvůrce, herce, performery, umělce, - kreativce, - pedagogy, zdravotníky, psychology, právníky, ekonomy, lidi v pomáhajících profesích a další profese, které jsou založené na vztahu s lidmi, - všechny, kdo chtějí na sobě vědomě pracovat

Jak se Dialogické jednání praktikuje?

Zkouší se pravidelně, většinou 1 x týdně (60-120 minut). V jednoduché místnosti se vytvoří prázdný prostor pro zkoušejícího před očima diváků (vstřícná pozornost), kteří sedí na židlích. Každý z diváků se stává v průběhu lekce zkoušejícím. Max. počet 12 lidí, min. 2. Lektor sedí po levé straně prostoru na straně diváků, sleduje a dává připomínky, zpětnou vazbu, k proběhlému jednání. Nikdo jiný zpětnou vazbu nedává. V průběhu cca prvních tří měsíců prožívá zkoušející chaos, s kterým se postupně učí pracovat a uvědomovat si, co pro něj osobně konkrétní jednání znamená. Jde o vlastní zkušenost každého zkoušejícího. Proto tvůrce Dialogického jednání prof. Ivan Vyskočil často na otázku „K čemu Dialogické jednání je? odpovídá „K ničemu.“ K ničemu obecně, protože nejde o zaškatulkování určité metodiky, ale osobně každému přináší to, co zrovna potřebuje, v jeho fázi životní cesty a seberozvoje. Lektor upozorňuje zkoušejícího na momenty, kde vidí možnosti dalšího směřování nebo rozvoje. Každý z přítomných zkouší cca 2-5 minut 2-4 x v průběhu lekce. Existují tři základní pravidla pro zkoušejícího: 1/ nedívat se do publika, 2/ nevymýšlet, nevyrábět, přicházet do prostoru s ničím, 3/ nebrat do hry rekvizitu. Součástí sebezkušenosti je psaná reflexe, kterou by jsi měl zkoušející z jednání napsat doma, zreflektovat zkoušení, vypíchnout momenty dalších možností a směřování jednání.

Kde se Dialogické jednání vzalo?

Dialogické jednání s vnitřním partnerem objevil prof. Ivan Vyskočil, výrazná divadelní osobnost, zabývající se především alternativním přístupem k dramatice a divadlu, významný psycholog, pedagog a filozof, ze začátku ve spolupráci s Friedrichem Dürrenmattem, švýcarským dramatikem a prozaikem. V průběhu let 60-90.-tých 20. století podroboval ve svém veřejném vystupování jako divadelník, ale i jako divadelní pedagog a psycholog volnou dramatickou hru praktickému i teoretickému výzkumu. Pracoval s divadelníky, studenty herectví a divadla, v ústavech s lidmi s duševní poruchou. Zajímala ho volná dramatická hra jako odpověď na otázku po svobodném a autentickém sebevyjádření, hře jako základního principu veřejného vystupování, i jako odpověď na filozofické směry obracející se ke hře jako základnímu fenoménu lidské existence. Jako návrat k prapůvodní bytostné touze člověka po hráčství a vášně pro hru. Dialogické jednání s vnitřním partnerem je dále podrobováno výzkumu v Ústavu pro výzkum a studium autorského herectví na pražské DAMU.

Prof Ivan Vyskočil, tvůrce Dialogického jednání

27. dubna 1929 Praha – 28. dubna 2023 

Studoval herectví a režii (1948 –1952) na dramatické konzervatoři, která se r. 1949 přeměnila na Divadelní fakultu AMU. K jeho učitelům patřili Karel Höger, Otomar Krejča, Jiří Frejka, Jiří Plachý, Božena Půlpánová, Ladislav Pešek, Radovan Lukavský.

V letech 1952 – 1957 studoval na FF UK psychologii a pedagogiku s filosofií, kde ho učil známý český filozof Jan Patočka. Působil jako externí vychovatel v psychiatrických a nápravných ústavech. Zajímal se o převýchovu založenou na důvěře, kontaktu a vztahu. Pro úplnější poznání se nechal na jeden měsíc inkognito zavřít jako chovanec v chlapecké polepšovně v Opatovicích. Navázal spolupráci s Dr. Hugo Širokým a v ústavu Ledce – Šternberk spolu jako jedni z prvních u nás experimentovali se socio- a psychodramatem. Na poli psychologie a psychiatrie spolupracoval až do konce šedesátých let na příležitostných projektech nejen s Hugo Širokým, ale také s Evou Syřišťovou, Ferdinandem Knoblochem a Eugenem Wolfem.

V letech 1957 – 1959 se stal prvním učitelem psychologie na AMU. V tu dobu vytvořili spolu s Jiřím Suchým tzv. text-appely, veřejná vystoupení autorských textů a hudby v pražské Redutě. Spolu s Jiřím Suchým, Helenou Philippovou a Vladimírem Vodičkou byl spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí, kde zastával post šéfa činoherního souboru a angažoval se zde jako herec, dramatik i režisér. Autorsky se podílel na pěti původních premiérách (s Jiřím Suchým: Kdyby 1000 klarinetů a Faust, Markéta, služka a já, s Milošem Macourkem Trochu, s Pavelm Koptou Smutné vánoce, s Václavem Havlem Autostop). Po odchodu z Divadla Na zábradlí se vrátil do Reduty, stal se uměleckým vedoucím Salónu Reduta a založil tu Nedivadlo.

V šedesátých letech začaly také vycházet Vyskočilovy texty, časopisecky i knižně. Úspěšný byl také jako autor rozhlasových her i moderátor rozhlasových pořadů. V roce 1968 se zúčastnil mezinárodního kongresu psychologů, kde se seznámil s Royem Hartem, s nímž vedl dílnu v „dětštině“. S nástupem normalizace byl nucen opustit Redutu, nemohl publikovat. S Nedivadlem putoval po různých místech České republiky.

Od roku 1971 začal učit na LŠU – specializované účelové studium – kursy pro pracující v Josefské ul. v Praze. Zde postupně vznikla jeho koncepce studia psychosomatických disciplín a autorského herectví jako výchovy k osobnosti. Během let kolem sebe soustředil tým spolupracovníků, s jehož jádrem (Vítězslava Fryntová, Libuše Válková, Hana Smrčková) odešel po roce 1989 na DAMU. Nedivadlo se postupně vyvíjela jako alternativní scéna, která se vyznačovala  osobitou narativní poetikou a pokusem o improvizace.

V osmdesátých letech se Vyskočil výjimečně objevoval i ve filmu. Po roce 1989 se Vyskočil naplno vrátil do veřejného života. Publikoval, účastnil se rozhlasových besed, televize točila podle jeho povídek inscenace. O Vyskočilovi bylo také natočeno několik televizních či filmových portrétů: GEN, Mistr Vyskočil, Divadelní guru – prof. Ivan Vyskočil, Krajina osudu. Většinu svých aktivit v tuto dobu věnoval DAMU, zejména výzkumu Dialogického jednání s vnitřním partnerem. Nejprve působil jako vedoucí katedry činoherního herectví, v roce 1994 vytvořil samostatnou katedru, kterou nazval Katedra autorského divadla a pedagogiky, posléze Katedra autorské tvorby a pedagogiky, jejímž byl vedoucím do roku 2003.

Roku 1992 byl  jmenován profesorem herectví a autorské tvorby. Byl rovněž nositelem ocenění festivalu Next wave Živoucí poklad (2003), čestného doktorátu JAMU v Brně (2005) či Zlaté medaile AMU (2009). Ivan Vyskočil byl praktikující katolík a po celý život žil v Praze. Zemřel 28. dubna 2023, den po svých narozeninách, ve věku 94 let.

Miroslav Krobot k Dialogickému jednání

Co píše bývalý pedagog DAMU a režisér Dejvického divadla Miroslav Krobot o Dialogickém jednání jako dopis Prof. Ivanu Vyskočilovi v rámci jeho knihy Nečíst.


Reference ředitelce TDS Erice Merjavé od Prof. Ivana Vyskočila