O svobodě
Kdybych “neučila” děti a mládež svobodě, neučila bych raději vůbec. Nezajímalo by mě to. Vyučovat technickým dovednostem v chování, jednání a tvorbě, k líbivému uměleckému projevu je málo. Nezajímavé, nedostatečné, zbytečné, manipulativní. Může to vést k ukazování na sebe bez vztahu k divákovi. Vyskočil tomu říkával “uměleckoidní”, nebo tzv. umění pro umění, umělému vytváření čehosi, co je vzdálené pravdivosti člověka. V uměleckoidnosti není pravdivé tvůrčí cesty, pouze utvrzování svého já skrze obdiv a potlesk ostatních. Naopak, cesta k sobě jako ke skutečné umělecké osobnosti vede skrze sebepřekročení, sdílení, otevírání, inspirování směrem k druhému člověku. A to vyžaduje pravdivost. Najít a pochopit svou jedinečnou a neopakovatelnou osobnost, pohled na svět, myšlení. Právě pedagogika je neustálý a nikdy nekončící boj o svobodu, nacházení člověka v jeho nejhlubší identitě. Aby sebe, lidi a svět viděl v celistvosti a mohl věci překračovat a inspirovat ostatní. O to víc, když jde o tvorbu, divadlo, herectví a umění vůbec. Když se člověku dá svobodný prostor, tak si ho pravda chtě-nechtě najde. A víc snad v pedagogice ani není třeba.
Zůstat navždy dítětem
Na dětech je fascinující jejich autentičnost, pravdivost, úžas ke všem věcem kolem. Janusz Korczak tomu říkal, že děti jsou vším, čím jsou dospělí, jen ještě bez masek. Čisté v záměrech, hltají a ptají se. Vnímají, že nejsou hotovy. Dívají se na svět kolem a jeho možnosti s otevřenýma očima. Údiv bez snahy o logické smyčky a analytické zdůvodňování. Když tento základní postoj dospíváním člověk ztratí, nebo skončí pod tíhou problémů, strachů a starostí každodenního života, ocitne se v meziprostoru a zůstane jen honba za něčím. Vedoucí roli v životě převezme maska důležitosti podobně, jako o tom píše Exupéry v Malém princi, a prapůvodní úžas je tatam. A tak právě dětská bezelstnost, čistý záměr a otevřený pohled mohou být inspirací jak přistupovat k životu bez hodnocení, souzení a škatulkování. Ve světě, kde tajemství, nehotovost a údiv ještě mají své místo a ponoukají člověka k dobrodružnému hledání, ptaní se, bourání, nalézání, stavění. Kde ještě existuje barevnost a plnost života v jeho nekonečných možnostech a představách.
Erika Merjavá
