Tři hodiny ráno, čas na existenční krizi
Když jsem se pokoušel vyvrátit vše, co vím, došel jsem k tomu, že nemohu úplně jistě tvrdit, že přemýšlím. To, co mi probíhá v hlavě nemusí být mé myšlenky. Třeba je to myšlení zlého čaroděje, který mi posunuje skript do hlavy a já jej jen čtu, promítám to, co on diktuje.
Jedna jediná věc, kterou prokázat mohu je že právě v tento moment vnímám. Vnímám „něco“ v určitém pořadí a omezení. Když řeknu „já vnímám“, odkazuji na tento nevyvratitelný fakt. To vnímání v určitém pořadí a omezení nazývám „můj“ pohled, zdali je můj pohled vše, co existuje, nebo jenom malá část, nemohu říci. Rovněž musí někde existovat nějaké „já“, ať už je to Janek Poláček, ať už je to nemyslící konzument vesmírného promítání, který jen vnímá, jak se vše odehrává bez originální myšlenky.
Vnímám, musí se něco dít, něco musí existovat, něco to musí pozorovat, a někdo o tom přemýšlet.
Janek Poláček (18 let)
